Významné osobnosti v historii školy

Bolestná ztráta

V minulých dnech nás náhle opustil milý kolega, vynikající pedagog a muzikant Petr Verbík (1973 - 2019). Dobrý člověk se srdcem na pravém místě. A přece to bylo právě srdíčko, které neočekávaně zastavilo svůj chod a způsobilo, že Petr už nikdy nevstoupí do své třídy, aby se věnoval žákům při výuce hry na zobcovou a příčnou flétnu, klavír a varhany. Bude chybět nám všem. Měl obrovský lidský i profesionální kredit mezi svými kolegy. Neúnavně organizoval koncerty v napajedelském kostele a v Koncertní síni R. Firkušného - Klášterní kapli. Sám veřejně vystupoval na koncertech školy jako flétnista nebo varhaník, své žáky - flétnisty doprovázel na klavír. Měl zásluhu na vybudování nových varhan v napajedelském kostele a my tu dnes máme nástroj, který obdivují přední čeští varhaníci. Petr byl známý velkými odbornými znalostmi a společenským přehledem. Bude se nám stýskat po jeho originálním smyslu pro humor, kterým nás dokázal často rozesmát. V Petrově rodině i ve škole po něm zůstane prázdné místo. V našich srdcích si však místo našel dávno a navždy v nich už zůstane.

L. Hanáčková

Vzpomínky bývalé paní ředitelky Věry Žákové

Narodila jsem se dva roky před koncem války v Tlumačově. Vyrůstala jsem jako přísně vedený jedináček - skoro jako kluk, kterého si můj tatínek přál, ale narodila se holka. Fyzická práce byla u něj při výchově vždy na prvním místě - to znamenalo žádné zbytečnosti jako zpívání, čtení a podobně.

Ale měla jsem štěstí - jestli se to tak dá nazvat - první máje se hned po válce slavily pochodováním v průvodu přes celou vesnici za doprovodu dechovky a naši mi dovolili kamarádit s bubeníkem panem Pospíšilem. Od tří let jsem šlapala vždy vedle něho, menší než buben, a bubeníka jsem "milovala", protože byl usměvavý a tropil legrácky. I ostatní muzikanti mě měli jak talismánek a mně s nimi bylo dobře.

Druhý výrazný zážitek - a vlastně rozhodující pro moji "hudební budoucnost" (v mých sedmi letech) - byl koncert Alexandrovců v Gottwaldově. Tady to zařídila maminka. Nevím už, kde to v nynějším Zlíně bylo, nějaký svah nad Zlínem, seděla jsem na jakémsi pytli na zemi a ten šokující zážitek jsem nikdy nezapomněla. Celou cestu vlakem domů jsem maminku prosila, ať mi koupí harmoniku. Maminka povolila, vypůjčila si k veliké nelibosti tatínka peníze a koupila mi maličkou starou harmoniku a přihlásíla mě do hudebky v Otrokovicích. Láska k tomuto nástroji mi vydržela celý život.

Na Vyšší hudební škole v Kroměříži jsem studovala pět let, trochu "koketovala" s klavírem, cimbálem a trubkou, ale akordeon byl hlavní.
V pátém ročníku jsme měli maturitu i absolvák a dostali jsme umístěnky. Já do Ostravy.

Po roce působení v Ostravě, ve svých dvaceti letech, jsem se dostala do Napajedel a tam zůstala celý život.

V současné době je kouzelné, když se ke mně hlásí babičky nebo dědečci, kterým táhne na sedmdesát a vzpomínají na naše společné hudební začátky. No, já jsem měla dvacet a oni - někteří - mezi třinácti a sedmnácti... Byla to paráda... Po deseti letech jsem převzala po panu řediteli Josefu Cenkovi ředitelské povinnosti. To mi zůstalo 26 let - do roku 1999 - kdy se vedení školy ujal pan Emil Sláma.

---------------------------------------------------

Pro paní Věru Žákovou byla v životě škola vždy na prvním místě. V pozici ředitelské byla od roku 1973 do roku 1999.
Vychovala čtyři děti a všechny chodily do "hudebky" (dcera Věrka vystudovala konzervatoř - obor housle).
Za jejího působení přibyl v tehdejší Lidové škole umění výtvarný obor, začalo se jezdit na předplatné do divadla, na opery a byla založena tradice letních hudebních táborů.
Za svůj největší osobní zážitek považuje paní ředitelka setkání s panem Rudolfem Firkušným, jeho ženou a dětmi. Podařilo se jí dosáhnout pojmenování školy jeho jménem, přivítat jej v Napajedlích a získat od něj "koncert pro Napajedla", který se uskutečnil 15. září 1991.

Iva Kosová

paní Věra Žáková s Veronikou a Igorem Firkušnými

***

Paní Magdalena Horká

V letech 1974 - 1980 učila v tehdejší Lidové škole umění paní Magdalena Horká. Do Napajedel dojížděla z Kroměříže, kde byl její manžel evangelickým knězem. Učila klavír a rozhodně patří k nezapomenutelným osobnostem napajedelského uměleckého školství. Více v článku D. Ženaté.

Pan Václav Maňas

V prosinci 2013 získal pan Václav Maňas mladší ocenění Zlínského kraje Pro Amicis Musae (Přátelům múz) za přínos kulturnímu rozvoji regionu. Porota ocenila jeho soustavnou kompoziční a aranžérskou činnost v české a moravské hudbě. Pan Václav Maňas byl dlouholetým členem pedagogického sboru Základní umělecké školy Rudolfa Firkušného Napajedla. K jeho ocenění blahopřejeme a doporučujeme k přečtení rozhovor s panem Maňasem - zde.

***

Vzpomínání jednoho z prvních učitelů

V roce 1952 jsem nastoupil do hudební školy v Napajedlích. Škola nebyla ještě vybavena. Ve třídě jsem měl harmonium s rozbitým měchem, takže bylo slyšet více šlapání než hraní. Později mi přidělili do třídy klavír. Učil jsem na housle, harmoniku, trubku, souborovou hru a hudební nauku. Jsem z muzikantské rodiny. Otec byl lidový hudebník a čtyři další bratři hráli na více nástrojů. Měli jsme smyčcové kvarteto a dechovou kapelu. Bratři učili na LŠU v Uh. Hradišti a v Hodoníně. Jsem vyučen hudebním nástrojařem. Později jsem studoval hru na housle u bratra a pak u profesora Remeše. V Brně na konzervatoři jsem složil Státní zkoušku.
V naší škole jsem měl šikovné a nadané žáky. Měl jsem radost, když byli přijati na konzervatoř. Já osobně si nedovedu představit život bez hudby. Stále si ještě rád zahraji, i když jsem již v patriarchálním věku.
Josef Nosek

V jubilejním roce 2001 – roce 50. výročí založení Základní umělecké školy, dříve Lidové školy umění, napsal pro výroční bulletin pan učitel Josef Nosek tato slova. Vypovídají o jeho vztahu k hudbě, k povolání učitele. Každý, kdo jej poznal blíže, ví, že to byl opravdu Pan učitel a Pan muzikant. A navíc báječný člověk, kterého musel mít rád každý z nás. Vzpomínka na něj zůstane navždy hluboko v našich srdcích.
Pan učitel Josef Nosek zemřel dne 17. února 2007 v nedožitých 92 letech.

L.Hanáčková, článek pro Napajedelské noviny

Pan učitel Josef Nosek mezi svými kolegyněmi: vedle sedí paní učitelka Magdalena Horká, zleva: Milena Strnadová, Věra Žáková, Dana Prchlíková - Holešínská, Anna Trynerová, Alena Černošková - Víchová, Alena Nosková - Ráčková.

FOTOSONDY DO HISTORIE

Rok 1967 - smíšený soubor pana učitele Noska,

u kontrabasu ředitel školy pan Josef Cenek.

Pan učitel Josef Nosek celá desetiletí hrával v radniční obřadní síni na svatbách

a vítání občánků. Na fotografii jej doprovází ředitel školy pan Josef Cenek.

Rok 1970 - absolventi LŠU (Lidové školy umění),

v popředí zleva ředitel Josef Cenek, klavíristky Alena Černošková (Víchová)

a Anděla Gardavská, akordeonistka Věra Žáková, houslista Josef Nosek.

Rok 1994 - pedagogický sbor:

první řada zleva Anna Trynerová, Iva Kosová, Josef Nosek, Věra Žáková,

druhá řada zleva Lenka Květáková (Kuběnová), paní uklizečka Blahová,

Lenka Hanáčková, Milena Strnadová

třetí řada zleva Václav Maňas, Dagmar Sovadinová (Kaňovská), Emil Sláma,

Petra Oharková, Jindřich Kos