Lidové nástroje

Cimbál

Od školního roku 2005 - 2006 se na ZUŠ Rudolfa Firkušného Napajedla
vyučuje cimbál. Žáci se uplatňují jako sóloví hráči a v cimbálových
muzikách Makovička a Maková.

Cimbál vyučuje pan učitel Josef Mareček.

Petr Obdržálek má dobré zázemí ve svém dědečkovi - cimbalistovi Radovanu.

Cimbál patří k jedněm z nejstarších hudebních nástrojů. S jeho vyobrazením se setkáváme na starých íránských a asyrských reliéfech. V té době šlo o malý a lehký nástroj lichoběžníkového tvaru, který se rozezníval dřevěnými tyčinkami nebo nehty. Prostřednictvím arabských obchodníků se pravděpodobně tento instrument dostal do Evropy. Nejstarší známé ikonografické zobrazení z roku 1184 je dochováno v katedrále v Santiagu de Compostela.

K většímu rozkvětu hry na tento chordofon došlo až v 15. st., kdy se také ustálilo pojmenování.Označení "hackbrett" se objevilo poprvé v Zürichu v r. 1477, "dulce melos" se používalo v Čechách kolem r. 1460. V Anglii se tento nástroj dodnes nazývá "dulcimer", 1499 ve Francii, "doucemer", "tympanon" až do 17.st. V Itálii byl od roku 1461 znám jako "dulcimelo", "dolcemelo" do konce 16. st. V 16. st. se cimbál nadále používá ve slovanských zemích, v Maďarsku dokonce na královském dvoře. V Římě je nazývali "salterio", španělsky "psalterio". Ladění, rozsah a menzura v té době byla neustálená, společným prvkem byl snad jen lichoběžníkový tvar a způsob rozeznívání strun. K velkému posunu došlo v 18. st. Tehdy německý virtuos Pantaleon Hebenstreit nástroj zdokonalil a zvětšil a dal mu nové jméno - panteleon. Je také autorem původních skladeb pro panteleon. Jeho skladby byly uloženy v archivu v Darmstadtu, který bohužel v roce 1944 vyhořel.Tento nástroj pravděpodobně inspiroval vynálezce "mnohokladívkového" klavíru.

Koncem 18. st. italský salterista Dall' Olio zdokonalil nástroj lepším rozmístěním kobylek a vytvořil tak plně chromatickou řadu tónů. V 19. st. došlo k určitému útlumu cimbálové hry, především v tzv. artificiální podobě. K zásadnímu obratu došlo díky Josefu Schundovi, který ve své dílně v Budapešti k portativnímu cimbálu zkonstruoval systém tlumičů, opěrné nohy a pedál. Díky jeho zdokonalení došlo k normalizaci ladění a také k masivnímu rozšíření cimbálové hry. Z jeho práce vyšel Lajos Bohák, který je vlastně posledním zásadnějším inovátorem cimbálu. Všechny velké cimbály, které se dnes používají, jsou variacemi na práci Schundy a Boháka, lišící se především zpracováním korpusu.

Odkazy

Foklor net http://www.folklornet.com/
Mezinárodní festival cimbálu http://www.lpt.cz/festival/default.htm
Cimbalom http://www.cimbalom.profitux.cz/

Cimbálové muziky Zlínského kraje http://ww1.kr-zlinsky.cz/folklor/